Prvním velkým požárem v Bojkovicích, o němž je zmínka v historických záznamech, je katastrofální požár z roku 1746. Byla zničena velká část domů. O dalším velkém požáru z 24. dubna 1792 se dočítáme ve farní kronice. Kovářský tovaryš, chtěl prý pobavit kolem jdoucí svatebčany. Položil žhavý uhel na kovadlinu a udeřil na něj kladivem, aby vytvořil gejzír jisker. Ty však ihned zapálily doškovou střechu kovárny a za podpory silného větru bylo brzy celé městečko v plamenech. Popelem lehla většina domů i s chrámem, farou a školou. Uhořelo přitom 5 osob. 7. srpna 1827 udeřil blesk do domu Františka Urbánka na Podkostelí a zapálil jej a následně dalších pět domů a dvě stodoly. Po tomto požáru byla v roce 1830 pořízena první větší stříkačka, která byla, až na pár důležitých dílů, vyrobená ze dřeva.
Rok 1866 byl pro městečko rokem zkázy a neštěstí. V měsíci květnu bylo zničeno sněhovou vánicí kvetoucí obilí. Cholerová epidemie, kterou sem zavlekli sasští a rakouští vojáci, zahubila 71 bojkovských občanů. Aby míra neštěstí byla dovršena, zničil zhoubný požár v neděli na císařské hody* 80 obytných domů i s hospodářskými budovami. Oheň vyšlehl kolem desáté hodiny večer z chlévů domu č. 216, který sousedil s Občanskou záložnou, kde se právě konala hodová taneční zábava. Za velkého vichru postupoval požár tak rychle, že v několika hodinách byla zničena Sušilova ulice až k soše sv. Jana, celé Podkostelí až k faře a celé Podhájí. Od té doby se v Bojkovicích nesměla konat na císařské hody žádná zábava.
Tento tragický rok byl pravděpodobně příčinou, že se v městečku začalo vážně uvažovat o tom, aby záchranná činnost při požárech byla svěřena do rukou odborně připravených a obětavých mužů, kteří díky dobré organizaci mohli úspěšně a s rozvahou čelit rozpoutanému živlu. Dobré příklady v okolí již existovaly. V roce 1875 byl založen sbor v Brumově a v roce 1876 (německý) sbor v Uherském Brodě.
Byla to těžká a zdlouhavá práce, neboť k uskutečnění této myšlenky bylo třeba nejen nadšení, ale také hmotného zajištění. Organizátoři se setkávali s nepochopením některých vrstev obyvatelstva, které se zalekly výdajů potřebných k založení a vyzbrojení hasičské organizace.
Neúnavným průkopníkem hasičské myšlenky byl Filip Spöttle, správce lihovaru na světlovském panství. Na jeho popud se v lednu 1882 se poprvé sešel zařizující výbor v čele s Josefem Varadou, sedlářským mistrem a učitelem Janem Bordovským, kteří spolu s dalšími občany Ferdinandem Viceníkem, Filipem Spöttlem, Aloisem Rusňákem a Josefem Viceníkem připravili stanovy, které byly schváleny a podepsány na schůzi dne 13. ledna. 19. února je obecní zastupitelstvo doručilo ke schválení nadřízeným úřadům. Stejně jako jinde i v Bojkovicích měli velký podíl na založení hasičského sboru příslušníci různých cechů. Stanovy byly schváleny moravským místodržitelským výnosem dne 29. dubna 1882 pod číslem 8428 a 28. května 1882 byla podle schválených stanov svolána úvodní valná schůze sboru, na níž byli zvoleni první činovníci.
* Posvícení (na Moravě hody) se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 po celé zemi slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla. Odtud se odvozuje také často používaný termín Havelské posvícení, nebo také císařské posvícení nebo hody. V některých vsích si podaní slavili oboje hody. Původní a ještě císařské.
Předsedou byl zvolen Karel Šmídek, důchodní světlovského panství, velitelem Josef Varada a cvičitelem Josef Kotek, nadučitel v Záhorovicích. Do správní rady byli zvoleni lékař Dr. Jan Adam, nadučitel Josef Černík, Markus Pollach, Filip Spöttle, učitel Jan Bordovský, Ferdinand Viceník a Josef Viceník. Nově zvolená rada zvolila místovelitelem Markuse Pollacha, účetníkem Dr. Adama, jednatelem Josefa Černíka a hospodářem Ferdinanda Viceníka. První valné schůzi bylo přítomno 52 členů, z nichž 32 členů bylo činných. Do konce roku 1882 se sbor dobrovolných hasičů rozrostl na 62 členů. Zakladatel sboru Filip Spöttle zemřel záhy po založení sboru v září 1882.
V roce založení sboru bylo v městečku 393 domů a 2.290 obyvatel. 132 domů bylo pokryto tvrdou krytinou, 210 šindelem a 51 slámou. Takže „potravy“ pro ohňový živel bylo stále dost a dost.
Nový sbor byl však na počátku zcela bez peněz, výstroje a výzbroje, protože obec v tu dobu neměla na tento účel vyhrazené žádné finanční prostředky a zprvu ani zájem situaci řešit. Na získávání peněz se proto zaměřuje počáteční spolková činnost. Sbor v tu dobu vlastnil starou primitivní ruční stříkačku z roku 1830 a potřeboval zakoupit nejnutnější výzbroj a výstroj pro své členy. Prostředky byly získávány sbírkami v Bojkovicích, dary od různých osob a pojišťovacích společností. Na základě žádostí zaslal císař František Josef I. dar 70 zlatých. Ke konci roku 1882 disponoval hasičský sbor částkou 255 zlatých a 25 krejcarů. Bylo vytvořeno kmenové jmění, které činilo 31 zlatých a 70 krejcarů.
O dramatické situace nebyla nouze jenom při likvidaci požárů. Na správní schůzi sboru bylo 12. srpna rozhodnuto o zakoupení dvaceti obleků pro činné členy a nejnutnější výzbroje. Peníze na obleky poskytl sbor a výzbroj měla být zakoupena z obecních prostředků. To však obecní zastupitelstvo zamítlo a své rozhodnutí změnilo teprve pro hrozbě rezignace prvního předsedy sboru.
Kroj hasičského sboru byl upraven správní radou. Starosta a velitel nosili na blůze stříbrný stojatý límec se třemi rozetami, místovelitel měl stříbrný límec se dvěma rozetami a ostatní členové správní rady a náčelníci čet nosili stojatý červený límec s jednou rozetou.
Svou pohotovost prokázal poprvé sbor při požáru v roce svého založení, který za silného větru ohrožoval celé městečko. Vznikl 6. září 1882 v domě Jakuba Hovězáka
Sbor, který v té době neměl ještě ani nejnutnější výzbroj, velmi rychle lokalizoval požár a omezil jej pouze na osm domů. Což byl oproti minulosti nebývalý pokrok.
V čele sboru stál v tu dobu znamenitý muž Karel Šmídek. Svým vlivem dosáhl toho, že tehdejší majitelka panství hraběnka Larisch-Mönnichová v měsíci září 1883 koupila a hasičskému sboru věnovala tehdy moderní čtyřkolovou dvouproudní ruční stříkačku s příslušenstvím, taženou koňmi, která byla vyrobena firmou Smékal z Čech u Prostějova. Dodávala 180-200 litrů vody za minutu a její cena byla 1 027 zlatých a 50 krejcarů. Sbor byl vystrojen soukennými stejnokroji, přilbami, opasky, sekerkami a hákovými žebříky a stal se tak chloubou Bojkovic, jako druhý spolek, který v městečku vznikl. Tím prvním byl vzdělávací spolek Světlov, který byl založený v roce 1867 a byl později přejmenován na Svatopluk.
V roce 1883 zasahoval sbor 16. května v Pitíně, kde shořelo 27 stavení i s příslušenstvím. Příčna požáru nebyla zjištěna a škoda dosáhla 40.600 zlatých.
Dne 1. května 1889 vyhořely domy č.p. 210, 211, 212, 213. Častými požáry, které byly zakládány rukou žháře, trpělo městečko v létech 1890 -1891. V městečku byly velmi svědomitě prováděny hlídky, přesto se nepodařilo pachatele dopadnout. Zůstalo jen podezření. V této kritické době se hasičský sbor osvědčil znamenitě. V tyto roky lehlo popelem 32 usedlostí a uhořelo hodně dobytka. Abychom si udělali obrázek o tom, co tehdy museli prožívat naši předci, uveďme si přehled některých požárů a vyhořelých domů: 15. května 1890 vyhořely domy č. 45, 388. 20. května vyhořel dům č. 14, 23. května to byly domy č. 60, 61 a 62, 1. června dům 333, 17. června domy 160, 163, 164, 165, 166, 109, 28. září domy č. 14, 17, 18, 19. Obdobné to bylo v dalším roce.
Hlavním krédem prvních bojkovských hasičů bylo: Všichni pro záchranu všech. Od prvních dnů jej naplňovali nadšenou a obětavou prací pro druhé, na kterou se svědomitě připravovali usilovným praktickým i teoretickým výcvikem. Spolek se stal členem Všeobecné podporovací pokladny dobrovolných hasičských sborů na Moravě, jejíž vedení spočívalo v německých rukou. V roce 1890 se sbor členství vzdal a přestoupil do Ústředního spolku českých hasičů na Moravě. Počet členů vzrostl v tomto roce na 37.
V roce 1891 bylo pod městečkem (poblíž soutoku Olšavy a Komenky) vybudováno třípatrové leziště nákladem 82 zlatých a 38 krejcarů a prostor kolem leziště byl upraven pro běžné cvičení. V témže roce byla utvořena pro soudní okresy Uherský Brod a Valašské Klobouky XVIII. hasičská župa se sídlem v Bojkovicích. Jejím prvním předsedou byl zvolen Karel Šmídek. Bojkovice tak významně promlouvaly do hasičského hnutí v obou okresech. V roce 1892 nastaly podstatné změny ve vedení sboru. Velitel Josef Varada se pod tlakem rozporů ve sboru vzdal náčelnictví a náčelníkem byl zvolen Jindřich Dolinský. Josef Varada zemřel v roce 1900. Cvičitelem byl v tomto roce zvolen traťmistr Josef Světlík, hospodářem řezník Jan Koželuha.
V roce 1895 byl 22. září sbor telegraficky povolán ke katastrofálnímu požáru do Valašských Klobouk, kde při obrovském požáru vyhořelo 244 obytných domů.
V roce 1896 se spolek stal členem nově se tvořící Hasičské vzájemné pojišťovny. Jednatelem této pojišťovny byl Antonín Slabiňák.
Bojkovický sbor dobrovolných hasičů vyvíjí od svého zrodu i činnost spolkovou. Organizuje celou řadu společenských akcí jako jsou divadla, výlet a plesy.
V roce 1899 byl zvolen předsedou učitel Adolf Cillich, velitelem Josef Krč, pokladníkem Josef Huška starší, jednatelem Antonín Slabiňák a cvičitelem Josef Huška mladší, který byl v roce 1901 zvolený náčelníkem (velitelem). Po náhlé smrti předsedy učitele Adolfa Cillicha byl zvolen předsedou sboru MUDr. Josef Tillich, v jehož rukou bylo vedení sboru až do jeho úmrtí.
V roce 1906 na Bílou sobotu vyhořel panský pivovar Pod Světlovem.
Ve dnech 11. a 12. června 1906 byla organizována v Bojkovicích župní hasičská škola, v níž přednášelo několik činovníků bojkovického sboru.
V době první světové války nebyly konány téměř žádné členské schůze. Z činných členů sboru zůstalo v Bojkovicích jen 12. Ostatní členové a téměř všichni činovníci sboru byli ve válce, v níž padli bratři František Hnilo a Vincenc Strážnický. Činnost hasičského sboru však nebyla ani v tomto období úplně zastavena.
V roce 1922 slavil sbor své čtyřicetileté jubileum a Rudolf Huška nacvičil při této příležitosti cvičení se sekyrkami a přednášku měl Josef Ogrodník. Večer se konalo divadelní představení veselohry Jubileum. Členové sboru se zúčastnili v plném počtu ve svých parádních uniformách i přivítání prvního prezidenta T.G. Masaryka v Bojkovicích dne 26. června 1924 a taky odhalení Sochy Svobody 26. října téhož roku.
V roce 1927 se začalo vážně uvažovat o koupi motorové stříkačky. Vedení sboru zájíždělo do sborů, které již byly majiteli motorových stříkaček. Nedostatek finančních prostředků byl řešen sbírkami v Bojkovicích a z darů ponejvíce od bojkovských rodáků. Obecní zastupitelstvo na koupi stříkačky zařadilo do rozpočtu 25 000 Kčs. Dne 25. listopadu 1929 byla u Hasičských závodů v Čechách u Prostějova zakoupena motorová stříkačka (tzv. červená) o výkonu 12 hl vody za minutu včetně příslušenství s 500 m hadic. Za vše bylo zaplaceno 51 800 Kčs. Tato stříkačka byla velmi robustní a nevhodná pro tažení koňmi. Proto od roku 1935 byl k její dopravě k požárům i ke cvičením většinou používán nákladní vůz Praga AN patřící místní sodovkárně Emila Bajera. Vůz tak sloužil jak k rozvozu sodovek tak k požárním účelům a řídil jej Rudolf Hela st.
Dne 12. června 1932 oslavil sbor své padesátileté trvání. Byly organizovány důstojné jubilejní oslavy. Seřadiště průvodu bylo u sochy Svobody a slavnostní akt probíhal na náměstí Palackého před obecnou školou. Slavnostní proslov přednesl delegát Moravské zemské hasičské jednoty. Po projevech bylo vyznamenáno 19 členů medailemi za zásluhy. V odpoledních hodinách byl uspořádán výlet do Osičí, který měl na programu oblíbené cvičení se sekyrkami. Taneční zábava se konala v Záloženském sále. Prvních padesát let existence vyplnil sbor obětavou prací při boji s ohněm i aktivitami na poli kulturním a sociálním. Uspořádal mnoho divadelních představení a výletů (zábav). V roce 1932 měl 4 čestné členy, 43 činných a 75 přispívajících členů.
Po úmrtí dlouholetého jednatele Antonína Slabiňáka byl jednatelstvím pověřen František Pitka. V roce 1934 zemřel dlouholetý a velmi vážený předseda sboru MUDr. Josef Tillich a jeho nástupcem byl zvolen jeho syn MUDr. Josef Tillich mladší. Velitelstvím byl pověřen František Pitka.
Směrnice Svazu čs. hasičstva nařizují podstatné změny v hasičské výstroji a zavádí do cvičebního řádu pořadový výcvik podle cvičebního řádu československé branné moci. Je to v situaci, kdy Německo začíná ohrožovat územní celistvost Československé republiky a hrozí nebezpečí válečného konfliktu. V roce 1935 byly provedeny první pokusy o zřízení ženských odborů, které měly být začleněny hlavně v oboru sanitní služby. V měsíci prosinci odešel za svým povoláním do Brna velitel František Pitka a velitelem sboru byl zvolen Jan Libosvár. Jednatelem sboru byl zvolen Metoděj Ševčík. Vstupem 24 žen do sboru byl utvořen ženský odbor, jehož vedoucí byla zvolena Božena Kasanová.
V roce 1936 se Sbor dobrovolných hasičů stává zakládajícím členem Muzejního spolku v Bojkovicích, který byl založen při Krajinském muzeu v Bojkovicích.
V srpnu 1937 zemřel v mladém věku předseda MUDr. Tillich. Novým předsedou byl zvolen Karel Dolina – řídící učitel ve výslužbě a starosta obce, prvním místopředsedou Vavřin Polanský a druhým místopředsedou Emilie Sojová. Náčelnictvo sboru zůstalo jako v minulém roce. Náčelníkem Jan Libosvár, podnáčelníci Vavřin Viceník a Metoděj Ševčík. V témže roce si sbor připomenul 55. výročí svého založení, k němuž okrskový velitel Karel Blahůšek nacvičil tak zvané „staré“ hašení, které demonstrovalo způsoby hašení požárů za starodávna.
Válečné nebezpečí, které po zabrání Rakouska Německem hrozivě vyvstávalo, nutilo i naši vládu k přípravě obyvatelstva na těžké doby války. Dne 29. května 1938 se zúčastnilo 43 členů a 3 členky branného srazu. Po vyhlášení mobilizace 25. září 1938 nastoupily do pohotovostní služby protipožární a sanitární čety hasičského sboru.
Vznik Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 postihl také hasičské sbory. Výnosem Ministerstva vnitra ze dne 15. května 1939 se nejvyšší složkou stává Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě se sídlem v Praze. Podle vládního nařízení č. 30 ve věcech požární ochrany z 27. ledna 1942 se o zařízení a udržování nářadí a výstroje požárních sborů měly starat výlučně obce. Nemovitosti s příslušenstvím, které sloužily požárním účelům, jako i nářadí, předměty a výstroje dobrovolných hasičů, přešly do vlastnictví obcí a sloužily pro potřeby požární ochrany. Tímto vládním nařízením byla též zrušena požární policie. Aby okupanti donutili hasičstvo pracovat pro jejich cíle a chránit válečné továrny, podřídili je ministerstvu vnitra. Na to odpověděli hasiči rozšiřováním pokynů: Bratři, dělejte jen to, co musíte a pomáhejte jen svým lidem.
V roce 1940 zemřel na rakovinu dlouholetý a přímo legendární náčelník sboru Josef Huška. Od svého vstupu do sboru v roce 1893 byl po celých osmačtyřicet let vzorem obětavého a příkladného hasiče i neúnavného organizátora a velitele.
V době okupace byla spolková činnost minimální. Výborové schůze nebyly svolávány, společenské ani kulturní akce se nekonaly. Nejnutnější věci vyřizovalo předsednictvo samo. Nekonaly se ani výroční schůze, nebyli voleni noví funkcionáři. Představitelé hasičských sborů a místní velitelé byli pověřeni pravomocí sami povolávat členy sboru k funkcím, které se z jakýchkoliv důvodů uprázdnily.
V červnu 1942 zakoupila obec hasičskému sboru požární vůz za 34.000 korun. Byl to speciální, pro hasičské účely vybavený automobil Mercedes typ L1500, který byl vybaven i pro poskytnutí první pomoci raněným. Hasičský sbor se zavázal obci, že ze svých prostředků obci vložené prostředky do patnácti let vrátí.
V červenci 1943 byl bojkovský hasičský sbor zařazen mezi opěrné body, jejichž úkolem bylo dostavit se ihned po telegrafické výzvě s devítičlenným družstvem na místo vyžadující rychlý hasičský zásah po leteckém útoku. Ve zlínském kraji bylo takových jednotek jedenáct.
10. května 1944 došlo dobře organizovanou sabotáží k vyhození muničních skladišť v místní zbrojovce. Detonace zanechaly stopy i mimo muniční závod v městečku Bojkovice. K lokalizaci požáru ve zbrojovce bylo povoláno 27 hasičských sborů, avšak ani jeden nebyl připuštěn kvůli velkému nebezpečí k zásahu. Brzy nato byla 26. května 1944 zakoupena tehdy moderní přenosná stříkačka PS-8.
Dne 1. května 1945 bylo naše městečko osvobozeno jednotkami rumunské a sovětské armády. Někteří bratři konali hlídky se zbraní v ruce, aby chránili místní obyvatele před zdivočelými vojáky Rudé armády. Mladší bratři nastoupili do vojenské služby. V těchto dnech plných radosti z osvobození, po těžkých 6 letech poroby, se začala rychle obnovovat i spolková činnost sboru. O tom, že to nebylo snadné, svědčí i emotivní provolání tehdejšího velitele Františka Pitky při svolávání první poválečné valné hromady:
Provolání k činnému členstvu!
Nadešla chvíle, kdy náš sbor bude veden velitelským sborem, novým výborem, zvoleným způsobem demokratickým, lidovým, který se ujme své odpovědné práce hasičské!
Velitelství sboru a výbor sám nestačí však na všechnu sborovou práci. Musí míti za sebou kádr dobrovolných nadšených pracovníků!
Proto musí nově – avšak se starými povinnostmi – povolati všechny činné členy.
Volám Vás všechny br. dobré vůle do této činnosti jako odchovanec br. Jože Hušky.
Volám Vás, do této činnosti, do této brázdy, pod ten prapor, na kterém vepsaná jsou zlatá slova: „Bližnímu ku pomoci!“
Volám Vás všechny do té rozorané brázdy! Volám Vás pod ten prapor, který po 40 roků tak vysoko třímal náš hasičský hrdina a bohatýr myšlenky hasičské br. Joža Huška.
Bratři! Vzpomeňte tohoto hrdiny! Vzpomeňte i onoho udatného a nadšeného vojevůdce Jana Žižku z Trocnova. Co pomáhalo jemu a jeho vojskům k tak velkým vítězstvím? Bylo to jejich nadšení! Není-li nadšení – všechno odumírá.
A čteme-li v dějinách, vidíme, že po smrti tohoto hrdiny, dali si jeho vojáci – lidé tak tvrdí – jméno „Sirotci“.
Bratři! My nedáme si jméno sirotků, dáme si jméno „Huškovi hasiči“!
Proto k oživení a zahájení spolkové činnosti volám Vás všechny, dle sborových stanov z r. 1938, které zůstávají dále v platnosti, ve svobodném našem státě a svolávám členskou schůzi na den 17. II. 1946 do obecné školy ve 2 hod., na které budou provedeny volby četařů, strojmistrů a jejich náhradníků.
Kdo pracovati mezi námi nechce – ať z jakýchkoliv důvodů, ten nemůže být v našich řadách. Nebudeme trpěti, aby jedni poctivě a nezištně se věnovali sborovému podnikání a jiní jen přihlíželi.
Velitelství sboru nebude trpěti liknavost členů a výbor sboru bude trvati na práci všech!
Každý z činných členů podepíše prohlášení, které potřebujeme pro účely sborové.
Kdo nehodlá býti činným členem, přestup do řad členů přispívajících.
Práce nás čeká dost a je pro všechny!
Proto všichni s nadšením do nové práce!
V té práci přejme si navzájem zdaru!
V Bojkovicích roku 1946
Pitka František
Velitel
Na návrh bratra Rudolfa Hely st. bylo věnováno na obnovu Lidic 5 000 Kčs. V roce 1942 Němci v pomstě za atentát na Reinharda Heydricha popravili v Lidicích i 18 členů hasičského sboru. Bylo rovněž usneseno darovat 1000 Kčs rodinám bratrů, kteří byli postiženi bombardováním v dubnu 1945 jako finanční výpomoc na obnovu jejich domovů. Na rodiny umučených z Ploštiny věnoval sbor 2 000 Kčs.
V roce 1946 bylo vyjednáno úrazové pojištění pro činné členy. V témže roce byl požádán bratr ing. architekt Gajovský o zhotovení projektu na novou hasičskou zbrojnici. Po dlouhých a složitých jednáních byla výstavba zbrojnice zařazena do plánu dvouletky. Stavba rozpočtové hodnoty 1 144 000 Kčs byla zadána staviteli Františku Peléškovi a dne 27. června 1947 byla zahájena stavba zbrojnice se třemi garážemi, bytem a místností pro spolkové účely. Jejím dokončením získal sbor na dlouhá léta svůj dobrý domov.
V roce 1950 byl dokončen zvonkový poplašný systém pro rychlé svolávání členů zásahové jednotky. V roce 1950 bylo vybráno družstvo mužů do soutěže za kraj Gottwaldov proti soutěžnímu družstvu kraje Bratislavy. Soutěž se konala ve Vrbovcích. Družstvo mužů z Bojkovic zvítězilo. Od roku 1951 byly z řad našich členů a občanů organizovány noční žňové hlídky. O žních byly organizovány zemědělské brigády a na podzim byli naši členové zapojeni při sklizni okopanin.
Funkcionáři sboru se kromě výcviku zaměřují na preventivní činnost. Jsou pravidelně prováděna školení občanů, rozhlasové relace a každoročně jsou prováděny preventivní prohlídky obytných domů, bytů a malých provozoven. Pro činné členy jsou organizována zimní školení a v jarních měsících cvičení s cílem, co nejlépe si osvojit práci s požární technikou.
V roce 1959 byla sboru přidělena v té době nejmodernější dvoukolová stříkačka DS – 16 a o rok později druhý požární vůz: upravená vojenská Tatra 805. V roce 1959 postihla Bojkovice další z ničivých povodní. Postižena byla dolní část města díky mocnému proudu vody v Komence. Dřevěné desky uskladněné v Dřevařských závodech v Bojkovicích, které odnesla voda, ucpaly mosty a některé z nich strhly. Bojkovští hasiči obětavě pomáhali při nebezpečně evakuaci osob a zvířat ze zatopených domů a následně při odstraňování vzniklých škod.
Dobrá práce sboru byla oceněna v roce 1961 nejvyšším vyznamenáním ÚV ČSPO – „Odznakem za zásluhy“. A brzy nato „Praporem ÚV ČSPO“ za příkladnou práci. Vždyť od roku 1882 do roku 1962 zasahoval sbor u 159 požárů z toho u 82 místních a 77 přespolních.
Sbor měl v šedesátých letech k dispozici dvě požární vozidla, stále však postrádal automobilovou cisternu, která byla zejména pro zásahy na samotách a v lesích v oblasti Kopanic nezbytná. Vodní zdroje tam buďto nebyly nebo byly velmi vzdálené. Členové výboru vyvíjeli v tomto směru po mnoho let velké úsilí, které bylo konečně v roce 1969 korunováno úspěchem, kdy byla sboru přidělena zbrusu nová speciální automobilová cisterna ZIL–AC 30 sovětské výroby.
V průběhu padesátých a šedesátých let došlo ve sboru ke generační výměně, kterou se podařilo, jako ostatně všechny, úspěšně zvládnout. Po celou dobu byla zásahová jednotka na vysoké úrovni se schopností velmi rychle reagovat na vyhlášený poplach a úspěšně zasáhnout. Zároveň byla oporou pro okolní sbory jak při likvidaci požárů tak i v oblasti technické. V tomto období dochází k přejmenování poplatnému své době. Začíná se používat označení požárník namísto původního hasič. K němu se hasiči vrátili až po roce 1989.