S růstem členů v hasičských sborech se v počátcích jejich činnosti ukázala nová potřeba pomocných sil, které by poskytovaly první pomoc zraněným při požárních záchranných pracích. Pozornost se proto obracela k ženám. Do sborů vstupovaly především mladé a svobodné ženy, které v něm obvykle setrvaly jenom do provdání.
Prvních patnáct žen vstoupilo do hasičského sboru v Bojkovicích v roce 1925. Působily v samaritánské službě při ošetřování zraněných.
První samaritány si vyškolil bojkovský obvodní lékař MUDr. Josef Tillich v době, kdy byl starostou sboru.
Mluvíme-li o ženách, je třeba připomenout hlavně manželky a partnerky hasičů, kterým při zásazích hrozí nebezpečí. Ty svým způsobem rovněž patří do hasičského sboru. Bratr František Pitka o tom v roce 1962 napsal následující upřímná a stále platící slova:
„Je přece dostatečně známo, že při práci u požárů nebo povodní přišel hasič k lehčích i těžším úrazům, ba i o život. Z toho důvodu mohla by manželka bránit manželovi, aby k požáru nechodil, aby práci v domácnosti nebo práci výdělkovou neopouštěl, nezanedbával. A přece toho nečinila, naopak přinášela mu často součástky výzbroje vstříc, aby mohl rychleji ku pomoci přispěti. Potom i s dětmi s obavou očekávala, kdy se vrátí, zda zdráv nebo jej na nosítkách domů přinesou. A po jeho návratu se starala, aby unavený, mokrý, mourem začerněný a umazaný se očistil, převlékl a odpočinul si. Konečně, kdo vypral, usušil a vyžehlil pracovní oděv? Zas manželka nebo dcera, vždy trpělivě bez reptání a bez odměny. Za to, že bychom neměli našich žen vzpomenouti a jim poděkovati? Takového nevděku se dopustit nesmíme. Proto: Buďte upřímně a vřele pozdraveny, naše ženy, sláva Vám.“